Od chvějících špiček k chvějícím kolenům
Zarytý feederař…. Ano v roce 2010 zarytý feederař. Slovo, ,,kaprařina,, bylo pro mě sprosté. Kapraři, lidé kteří vymýšlejí kraviny a do vody házejí tisíce kravin v podobě nějakých těch proteinových kuliček, dipů, boosterů, ektoplazem, method mixů a podobných nesmyslů. Feederovou výbavu vyladěnou do nejmenšího detailu a přesvědčení, že nic víc v oblasti rybařiny není. Nic víc nebylo až do doby, kdy jsem nastoupil do nové práce…
,,Dobrý den,, pozdravil jsem holohlavého, potetovaného muže, který mi měl zaučit v nové práci. Dojem, mírumilovného člověka s pochopením pro přírodu zrovna nebudil, avšak, nějak jsem začít musel. Seznámili jsme se velice rychle. Napomáhala tomu skutečnost, že oba jsme byli rybáři. On byl TEN kaprař. Sympatie ovšem neutuchaly ani poté co se mi svěřil s láskou ke kaprařině. Měl jsem sice výhrady k jeho stylu rybaření, ale přece si to nepohnojím v práci hned první den. Po několika týdnech, kdy už jsem měl tzv. rybářský absťák jsme se s dotyčným plešatým a potetovaným kaprařem, jménem David, domluvili na společné výpravě.
3:00 – budík… můj den D. Konečně předvedu tomu zarytému kapraři o čem je feeder…
Pršelo, a já v plné naději nesedám do auta a jedu vstříc tří dennímu dobrodružství. V hlavě mi probíhají fantazie jak se špičky mých feederů budou prohýbat pod tíhou několika desítek kusů ryb a mého soupeře nechám jen stranou s otevřenou pusou tiše zírat a závidět zároveň.
Dojel jsem na místo, David tam ještě nebyl. V tom největším lijáku připavuji pruty, míchám krmení, a připravuji místo. Jelikož byla ještě tma, usedám do auta a čekám na příjezd potetovaného kapraře. Déšť bubnuje do střechy auta…. Probouzí mě zvuk auta přijíždíjícího ke mně. Konkurent dorazil. Déšť ustal a my v klidu připravujeme místo na chytání. Já jsem již v předstihu a střelhbytě nahazuji s mrknutím oka, znamenající opovržení nad enormními přípravami co předvádí David. Říkám mu ,, ty vole, to není možný co toho máš, a stejně hovno chytíš.“ Neodpovídá. Pokračuji v samolibém monologu. ,, Tohle to kapraření by mě nebavilo, to je jen čekání, to feeder, to je jiná.“ Stále mlčí. ,,To je aktivní způsob lovu“ vysvětluji mu. Den se pomalu uchyluje ke svému závěru a já se stále nestačím divit co všechno člověk chytající kapry potřebuje. Feeder mlčí. 12 hodin se dívám na špičku prutu, za krkem mě bolí, oči mi slzí a záda mi bolí. David, který se povaluje ve svém pohodlném křesle a dívající se na své zatím nehybné swingery mi říká. ,,Ty krávo, to čumím, na ten tvůj aktivní způsob chytání“ . Nemám co mu odpovědět. Dopíjím pivo,vytahuji pruty a jdu spát do auta, zatím co David jde spát do bivaku, který má u vody a uléhá na lehátko. Zapíná si příposlech a leze do spacáku…. Tiše mu závidím. Já v autě bez spacáku, zlomený do pravého úhlu bez jakékoliv možnosti chytání.
Probouzí mě v 5 ráno David, který mi klepe na okno auta a horlivým hlasem mi říká, že má na podložce kapra. Vyšel jsem z auta a skutečně, na podložce se na ten náš svět díval kapr. Měl 70 cm a 8 kg. V životě jsem takového kapra nechytil. Má původní závist přerostla v ještě větší, a já pomalu začal tušit, že to je to, co chci zažívat na rybách dále.
Výprava skončila a jako další jsme si naplánovali stoják o rozloze 40 hektarů. V životě jsem na takhle velké vodě nechytal, avšak byla to pro mě možnost, jak pokořit mého konkurenta Davida.
Přijeli jsme na místo, David opět začal stavět bivak, stojan, lehátko, křeslo… Já si složil své feedery a ustlal jsem si v autě. První den jsem chytal jen cejny a plotice. David byl stále bez záběru. Druhý den má David záběr, asi po 15 minutovém boji se na podložce ukázal kapr 14 kg. A já nevěřil vlastním očím.
Rychlé foto, a zpět do vody… vše se odehrálo tak rychle, že jsem ani nevěděl, jestli to byla pravda. Najednou mi David říká, ,, dej si tam taky boilies a tenhle háček“ . Tenkrát mi dal Longshank nailer č.6. Poslechl jsem ho a nastražil podle jeho návodu boilies. Asi po osmi hodinách přichází na můj prut jízda. Cívka se nemilosrdně točí a já mám strach jí zastavit. Zvedám prut, utahuji brzdu, a na konci vlasce cítím silný odor. Takovou sílu jsem na prutu nikdy nezažil… 0,18 vlasec-feeder medium- boj trval 45 minut… ale nakonec jsem s trpělivostí zdolal kapra o váze 13 kilo! V tu chvíli, kdy jsem ho poprvé uviděl v podběráku, se mi rozklepala kolena a rozbušilo se mi srdce… David mi potřásl rukou, udělal pár fotek abpustili jsme ho zpět do rodného živlu. A najednou jsem si v tu chvíli uvědomil, že musím něco změnit. Že musím změnit svůj přístup k lidem, nedat na první dojem, na své vlastní názory a hlavně jsem si uvědomil, že kaprařina bude navždy to, pro co budu žít…
Jiří Knotek
